Nespornou výhodou trávení části života na mateřské/rodičovské dovolené je to, že se nechodí do práce. Aspoň ne často. Když člověk nemusí do práce, může se vydat tam, kam nemohou ti, co musí do práce :-). A tak zatímco o víkendech není na Brněnské přehradě k hnutí, ve všední dny to tam vypadá takto:

Byl by hřích nevyrazit, i když po ránu klesaly teploty i pod -10. Fotky jsou z 19. a 20. ledna. První den jsem sbalila dítě a psa, dojela autem na parkoviště k restauraci u Šuláka a vydala se po ledu k lávce pod hrad Veveří. Několikacentimetrová vrstva sněhu mé snažení značně znepříjemňovala a záhy jsem musela uznat, že enormní valivý odpor kočárových koleček je nad mé síly. Naštěstí mě napadla spásná myšlenka, a to vydat se na druhou stranu přehrady, kde se tu a tam objevil běžkař, v naději, že tam bude sníh “uběžkovaný”. Dobrá věc se podařila, z Bystrce až pod hrad vede běžkařská dálnice, po které se jede s kočárem jak po chodníku.

Následující den jsem sbalila pouze dítě (pes byl totálně zmožen a pohybu neschopen), vůz zanechala u hotelu Santon a šla jen na malou procházku bez konkrétního cíle. Počet lidí pohybujících se různými způsoby (mj. na koloběžkách) po ledě byl už o poznání vyšší než ve čtvrtek, nicméně právě kartáčovaný bruslařský ovál zatím vykazoval velmi nízkou návštěvnost. Škoda, že brusle zůstaly v autě.