Má drahá polovička již třetí víkend urputně bojovala s chorobou. Třetí víkend sedět doma by ale opravdu nešlo, takže jsme tatínka nechali svému osudu a slavnostně zahájili výletovací sezónu bez něj.

Údolí Říčky je Brňáky hojně navštěvovaný kus Moravského krasu, jehož atraktivita spočívá zejména v několika archeologicky cenných volně přístupných jeskyních. Jde o jednu z lokalit v okolí Brna, jejíž návštěvu jsem plánovala snad roky, prozatím však byla vždy odsunuta na neurčito. Vymyslela jsem nám příjemnou procházku od rozcestníku Hádek k jeskyni Pekárna, tj. nějaké dva kilometry tam a totéž zpět. Vašíka jsem vybavila odrážedlem a patřičně jej namotivovala, když jsem šňupání po jeskyních vylíčila v těch nejúžasnějších barvách. Bohužel procházka se nám nakonec zvrhla v urputný boj s bahnem, kterým jsme se dobrou polovinu trasy museli brodit. Václav nejdřív kňučel, protože se přece neumaže, cestou zpět už ale na čistotu rezignoval a bral to rovnou tím největším marasem. Hrdý Budžes vytrval, bahno nás neodradilo a nakonec jsme k vytyčenému cíli dorazili. Čáru přes rozpočet nám ovšem udělalo umístění jeskyně – nachází se vysoko ve svahu, přičemž je potřeba zdolat nemálo schodů. Na chvíli mě zachvátila panika, že nebudu moct dítěti ukázat to, kvůli čemu jsem ho sem vláčela, čímž na jeho psychice zanechám nevratné škody. Nakonec jsem ale učinila rozhodnutí nechat kočár se spícím miminem pod kopcem a posledních 150 metrů dojít bez něj. Šňupání po jeskyni jsme tudíž zkrouhli na proběhnutí na její konec a zpět. A na pár fotek.

Údolí Říčky je moc hezký kout, jen je třeba pár věcí udělat jinak, než jak jsme je udělali my: vybrat si období sucha, nechodící členy rodiny vzít na záda a vybavit se čelovkami.

V neděli jsem přírodu nechtěla ani vidět, takže jsme se vydali za zvířátky do ZOO Jihlava. Přibrali jsme mou kamarádku a jejího čtyřletého syna, protože ve dvou matkách se to lépe táhne. Jihlavská ZOO nás v mnoha ohledech překvapila. Čekaly jsme nějaký malý zoopark velikosti vyškovské či hodonínské ZOO, který budeme mít za hodinu odbytý. Dovnitř jsme tedy vpluli bez proviantu, což se záhy ukázalo jako krajně nerozumný počin. Prošli jsme skoro celou zahradu, než jsme narazili na jedinou otevřenou restauraci s nevalným výběrem. To nám v tu chvíli ovšem bylo jedno, protože po téměř třech hodinách pobíhání mezi zvířaty a prolézačkami jsme všichni šilhali hlady.

Jihlavská ZOO je jedno velké dětské hřiště, zvířecí výběhy jsou potom příjemný bonus. Teda alespoň tak to vnímaly naše děti, které nebylo možné sundat z všemožných prolézacích zařízení. My matky jsme spíš šly po těch zvířatech – za mě vede hyena, lenochod a babirusa. Co nás ale nadchlo všechny, byl tropický pavilon (a to i když byl částečně v rekonstrukci) plný hadů, krokodýlů a dalších podobných mazlíků.

Pobyt v Jihlavě jsme završili kávičkou a zákuskem v příjemné kavárně Café Ignác na Masarykově náměstí. Více jsme z centra města nestihli, takže máme důvod se sem vrátit.