Do zříceniny kláštera Rosa coeli v Dolních Kounicích jsme se chystali už roky (kolik takových destinací ještě je!!). Konečně asi nastala ta správná konstelace hvězd a my jedno srpnové páteční odpoledne vyrazili. Je pravda, že letos kamkoliv dojet za použití pozemních komunikací je strast a utrpení, protože uzavírkami, omezeními a objížďkami se to jen hemží. Odměnou nám ale bylo místo s naprosto úžasnou atmosférou ideální pro malé dobrodruhy, kteří si tam mohou vcelku bez větších omezení prošmejdit každý kout. Průvodkyně je ochotná doprovodit a svým výkladem obšťastnit až skupinu o počtu členů minimálně pět kusů, takže jsme vyfasovali jen čtivo do ruky, což nám ale ve výsledku nevadilo, protože s dvouletým capartem asi není reálné absolvovat jakýkoliv výklad.
Po prohlídce jsme ještě zamířili na židovský hřbitov (hodina pokročila, takže synagoga byla zavřená, jinak bychom se stavili i v ní). Nechali jsme se vést značením, což obnášelo vystoupit z auta a vyfunět po svých do poměrně prudkého kopečka. Nemilé bylo zjištění, že ke hřbitovu se dá pohodlně dojet vozem, jen musíte trochu pohledat v mapě kudy. Hřbitov nemá otvírací dobu, je možné jej navštívit v kteroukoliv denní či noční hodinu, aniž byste sháněli klíče všude možně, jak to někdy u židovských hřbitovů bývá. A díky jeho umístění mají nebožtíci opravdu parádní výhled.