Tradice našich zářijových dovolených je, zdá se, na nějakou dobu u konce, neb příští rok naše starší ratolest nastupuje do 1. třídy a já do práce. Ale jelikož je před námi ještě jeden (pro nás již také tradičně dovolenkový) květen, kdy bychom chtěli zase jednou někam zaletět, byla baboletní dovolená v Rakousku/Itálii/Slovinsku pojata jako nízkonákladová – tj. auto, kola, stan. Zpočátku jsme uvažovali o moři, ale nakonec jsme naznali, že nám stačí něco bližšího a že v Rakousku je taky hezky.

Zaměřila jsem se na korutanská jezera, z nichž jsem víceméně náhodně vybrala Ossiacher See, jehož teplota měla být počátkem září ještě koupací. Mezi četnými kempy jsme zvolili Seecamping Berghof, a to zejména ze dvou důvodů – prvním byla posezónní akce pro rodiny, kdy týdenní ubytování ve stanu stálo asi 200 EUR, druhým minizáchodky, miniumyvadla a minisprchy pro prťata, které ze sprchování udělaly zážitek vyšší kategorie. Kemp doporučuji všemi deseti, je vybavený tak, že nám absolutně nic nechybělo, pláž jsme měli asi 50 metrů od stanu, dětské hřiště ještě blíž, sociálky se blyštily, obchod byl dostatečně zásobený. Co se mi moc líbilo, byly cyklobusy, které grátis několikrát týdně převážely cyklisty do cca 50 km vzdálených měst Tarvisio a Spittal, aby se mohli kolmo vrátit zpět. Pro nás byla padesátikilometrová vyjížďka až moc, ale nemít děcka, určitě cyklobus využijeme.

Ossiacher See je křišťálově čisté, teplota vody ještě překračovala dvacítku, ale počasí bylo už trochu podzimní (přece jen jsme se vyskytovali v 500 metrech nad mořem), tudíž koupání proběhlo jen jednou. Kolem celého jezera vede cyklostezka v délce necelých 30 km, takže hned druhý den po příjezdu jsme vyrazili. 30 km pro nás znamená zábavu skoro na celý den, protože to jsou samé zastávky – tam prolézačka, tam přistávající padáky, posléze svačina, schovat se před deštěm, zmrzlina atd. Co stojí za zmínku, je městečko Ossiach s klášterem založeným kolem roku 1000 a zejména hřbitov, který jsem si úplně zamilovala.

Dalším lákadlem nedaleko naší základny byla zřícenina hradu Landskron tyčící se nad Villachem. Prohlídku samotného Villachu jsme vynechali, ale právě z hradu je na něj krásný výhled. Zřícenina je volně přístupná (pokud je zrovna otevřená, což se nám zadařilo trefit až napodruhé), jsou zde nějaké restaurace, obchody a Orlí aréna s možností zhlédnout představení s dravci, kam se ovšem platí vstupné.

Jako výchozí stanice pro výlety do Korutan, Slovinska, ale i Itálie se nám jezero Ossiach osvědčilo. A vylézt ráno ze stanu a koukat na hladinu jezera lemovanou horami vysokými přes tisíc metrů byl vždy dokonalý začátek dne.