Zastávám názor, že jakás takás znalost hlavního města (toho svého přirozeně, sousedovic je až v další vlně) by měla být součástí všeobecného přehledu. Obzvlášť když je tam dobrá zoologická a dá se tam pohybovat metrem. A tak v zájmu rozšíření rozhledu našich dětí jsme jednu, co se počasí týče, velmi vydařenou zářijovou sobotu vyrazili opět do Prahy.

Centru jsme se záměrně vyhnuli a lanovkou vyjeli na Petřín. Ani tam ale před davy nelze úplně utéct. Výstup na rozhlednu jsme rovnou vzdali a i když u pokladen do zrcadlového bludiště bylo jakž takž prázdno, vevnitř nebylo k hnutí. Byli jsme z toho krapet otrávení a z Petřína raději prchli na Střelecký ostrov, kde jsme si půjčili jedno z posledních šlapadel a směle vyrazili na Vltavu. Tato akce se taktéž neobešla bez nervů, neboť šlapadlo vyžadovalo statické setrvání na sedátkách, kteréžto činnosti děti rozhodně nejsou schopny. Takže jsem trnula, kdy někdo zhučí do vody. Ale takhle ve dvou při západu slunce by to bylo krásné.

Neděle byla zvířecí. ZOO Praha je nádherná, ale neskutečně obrovská, přičemž od bolavých nohou a vyčerpaných ratolestí nás nezachránilo ani využití sedačkové lanovky. Po pěti hodinách jsme zkonstatovali, že prostě všechna zvířata vidět nemusíme. Gorily jsou samozřejmě povinné.

No blíží se únor a po loňské zkušenosti mohu říct, že únor je mnohem lepší období pro návštěvu Prahy než září. 🙂