Konečně nasněžilo, ale za pořádnou nadílkou je potřeba opustit jihomoravské luhy a háje a dopravit se do hor. Stačí i do nižších hor, třeba na Vysočinu. Lidí pomálu (všichni jsou na Pustevnách a v Bedřichově asi), sněhu dost, prakticky kterýkoliv kopec je vhodný k sáňkování/bobování a za hodinu jsme doma. Místa jsme volili tak, abychom kromě sjíždění kopců viděli i něco zajímavého a zde předkládám několik tipů.
Štarkov
Zříceninu středověkého hradu nedaleko Jimramova jsme vybrali naprosto náhodně a byla to skvělá volba. Výstup k hradu je krátký, ale docela strmý, ve sněhu ještě navíc dobrodružný. Nahoře se dají prošňupat pozůstatky hradu umístěné ve skalním masivu, nejzajímavějším objektem je branka v úzké skalní průrvě. Od hradu se taky naskýtá nádherný výhled do okolí a sníh a absence lidí tomu místu dodává úžasnou atmosféru.
Chlébské
Obec Chlébské známe, jelikož tudy jezdíváme lyžovat na hodonínskou sjezdovku a taky samozřejmě díky vyhlášené lokalitě bledule jarní. A sněhu tam v zimě vždycky bývá víc než dost. Soukromý bobovací kopec jsme si našli u silnice do Černovic, jako poznávací lokalitu jsme vybrali údolí Chlébského potoka, které je hezké i bez bledulí.
Zelená hora
Zelená hora není jen kostel, Santini a UNESCO, ale taky luxusní bobovací kopec plný skokánků. Poutní kostel, ke kterému se člověk škrábe po každém sjezdu, a krásný výhled na Žďár shora jsou jen třešinkou na dortu. Dobré je taky zázemí hřbitova, na němž je veřejné WC.
Kromě Zelené hory jsme se chtěli podívat na rozhlednu Rosička u stejnojmenné obce. Tyto končiny už připomínají horské oblasti se vším všudy, protože cesty se tady nesolí a někde ani neodhrnují, o čemž se potřebovali na vlastní kůži přesvědčit dva mladí muži, kteří nedaleko rozhledny zapadli (každý s jedním autem) a nemohli se hnout. Takže místo procházky k rozhledně jsme si hráli na záchranáře.
Je fakt, že nebýt lockdownu, místo jako Štarkov bychom asi neobjevili. A to bobování má vlastně taky něco do sebe, na lyžích se člověk zdaleka tak nevyblbne.
