V sobotu jsme po hodně moc letech v rámci oslavy výročí svatby vyrazili na Brněnskou muzejní noc. Muzeum jsme ovšem nenavštívili ani jedno. Nejdříve jsme lehce zarozjímali během asi půlhodinového koncertu trombonového kvarteta v Červeném kostele na Komenského náměstí. Poté jsme naznali, že na další akce se potřebujeme posilnit, takže jsme se přesunuli na sushi a kuře na mangu (obojí výborné) do čínské restaurace Zlatá miska.

Následovala hodinová komentovaná prohlídka v Besedním domě. Prošli jsme hlavní koncertní sál, který zároveň slouží jako zkušebna Filharmonie Brno (hudebníci zkouší v hledišti, protože na jeviště se jich vejde jen zhruba polovina). Dále jsme viděli šatnu šéfdirigenta a sborovou zkušebnu (také velmi úspornou na prostor) a poslechli si dva minikoncerty (jeden na velmi exotický nástroj marimba, o jehož existenci jsem do té doby neměla tušení). Z prohlídky jsem si odnesla dva lehce protichůdné dojmy. Zaprvé že nový koncertní sál filharmonici potřebují jak koza drbání prakticky už od vzniku Filharmonie před 60 lety, zadruhé že si na něj ještě pěknou řádku let počkají. I když kompetentní pán, který nám velmi optimisticky vyprávěl, jak se to s koncertním domem pro Brno aktuálně má, tvrdil, že sezóna 2021/22 se bude zahajovat v novém.

Z Besedního domu jsme se přesunuli do Panenské ulice, z níž se vchází do jedné z expozic brněnského podzemí – Mincmistrovského sklepa objeveného v roce 1999. Pán v dobovém kostýmu nám názorně předvedl ražbu mincí a pak se sáhodlouze rozpovídal o kostnici pod svatým Jakubem, tak nevím, jestli se trochu neminul povoláním. Když už jsme byli poblíž, nahlédli jsme do zpřístupněných prostorů Nové radnice – Rytířského sálu, Sněmovního sálu a místnosti, kde se konají zasedání Rady města Brna. Cestou ke Staré radnici nás zaujaly otevřené dveře do Galerií TIC na Radnické 4. Dosud jsem tento prostor míjela bez povšimnutí, takže jsem byla překvapená, že se zde ukrývají tři galerie vystavující zejména díla mladých umělců. Bohužel moderní umění tohoto ražení jde naprosto mimo mě, takže mě tam asi zase dlouho nikdo neuvidí. Na nádvoří Staré radnice bylo v půl dvanácté pusto, ačkoliv podle programu se tam cosi mělo dít až do půlnoci. Ze stojánku před infocentrem jsme si alespoň uzmuli brožurku k projektu Brrr No a jali se vydat po stopách brněnských pověstí. Projekt spočívá v tom, že na několika místech v centru města, která jsou spjata s nějakou pověstí či legendou, jsou nainstalované zvukové, obrazové a jiné projekce z díla studentů výtvarných oborů. Nápad dobrý, provedení ovšem pokulhává. Na třetím stanovišti jsme to byli nuceni vzdát, protože audiovizuální projekce u zazděného radního, kamenné panny a zejména Šembery v Alfa pasáži nám přišly dost slabé.

Jinak ale večer hodnotím jako velmi povedený, poznali jsme dosud nepoznaný kus Brna a jelikož jsme se záměrně vyhnuli těm neexponovanějším místům (Technické muzeum, Špilberk), nepřetlačovali jsme se s davy.