Po menší tvůrčí krizi jsem se konečně namotivovala k tomu, abych začala zpracovávat naše letní dovolené a výlety. Letos ani jedna kolová akce, protože náš menší synek kategoricky odmítl jezdit na tyčce. Když jsme to vyzkoušeli v září, byl sice nadšen, ale víc než třikrát už jsme vyjet nestihli.
Dle instrukcí shora jsme na dovolenou vyrazili do Čech. Teda hlavní důvod byl ten, že jsme měli neplatné doklady, takže jsme do zahraničí ani nemohli, a opět jsme udělali tu samou chybu jako loni – vyrazili do českého kempu na červencové svátky. Říkali jsme si, že korona a že když vyrážíme hned 30. června, tak to bude pohoda. No když jsme v kempu Sedmihorky pro náš megastan horko těžko hledali místečko, bylo jasné, že na ten prodloužený víkend to bude masakr. Jinak ale kemp výborný, všechna ta ocenění, co jim visí na stránkách, mají zaslouženě, až na ty sociálky, to je fakt velký český kempový nešvar.
Kam v Českém ráji? Český ráj je o skalách a o hradech, zámcích, zříceninách. Což je sice zábava, ale ne na týden. Když jsme oznámili návštěvu třetího hradu, Víťa už naprosto otevřeně protestoval. Takže jsme to prokládali i výlety opodál.
Rovnou z kempu se dá pěšky vyrazit na zámek Hrubá Skála nebo hrad Valdštejn, což je v obou případech přibližně šestikilometrová vycházka. Trasa na Hrubou Skálu vede přes Lázně Sedmihorky, kde není nic než jeden jediný stánek s párky v rohlíku a limonádou, a dále skalami, z nichž nejzajímavější je závěrečný úsek nazvaný ze zřejmých důvodů myší díra. Na zámku jsme se občerstvili, prohlédli si exteriéry (zámek slouží jako hotel, takže pro turisty je přístupné jen minimum), děti si vyzkoušely broušení kamenů, já si koupila šperk a přes symbolický hřbitov horolezců a Mariánskou vyhlídku jsme se vrátili zpět do kempu. Na Valdštejně by to zajisté bylo taky fajn, ale další hrad už jsme ani nenavrhovali.
Další ikonou Českého ráje jsou Prachovské skály. Zvolili jsme k návštěvě všední den, protože o víkendech tam údajně není k hnutí. Z několika prohlídkových okruhů jsme vybrali trasu po zelené, která se z mapy jevila jako nejatraktivnější. Což možná byla, ale asi taky nejnáročnější. Zahrnuje nepočítaně schodů vytesaných do kamene, některé byly hodně vysoké, takže Vitouše to posléze přestalo bavit a hodnou část trasy prokládal projevy nesouhlasu, z nichž jsme vyvodili závěr, že Drábské světničky, další “horolezecká” skalní atrakce, letos nebudou.
Abychom ty přírodní skvosty proložili něčím městským, podnikli jsme výlet do Liberce, když jsme po neutuchajícím dětském naléhání kývli na dinopark. Liberečtí ještěři jsou netradičně umístěni v obchodním centru Plaza, takže jsme měli obavu, že to bude slabší. Ale byli jsme nadšení všichni čtyři. Dokonce i ven se dá, protože dinopark zabírá kromě dvou pater i střechu nákupáku. Po dinoparku následoval výjezd lanovkou na Ještěd. Vzhledem k pokročilejší hodině a nedostatečnému oblečení jsme tam nestrávili mnoho času, ale výhledy jsme si užili i tak. No a Liberec proběhl ještě podruhé, protože bez zoologické to není žádná dovolená. Liberecká ZOO je rozlohou menší, není tak nacpaná různými dětskými atrakcemi a penězožrouty, jak je tomu dneska zvykem, ale i tak nám zabrala její návštěva několik hodin a mohli jsme se plně věnovat zvířectvu.
Co můžu doporučit, je zřícenina skalního hradu Vranov (Pantheon) v Malé Skále. Sice je to zase hrad a skály v jednom, ale lidí tam je pomálu a je tam prostě hezky. Navíc dole pod hradem vedle obchodu s farmářskými produkty mají famózní zmrzlinu.
Další povedený výlet byl do muzea Škodovky v Mladé Boleslavi. Muzeum je hezké, napucované, interaktivní, prostě má vše, co má moderní muzeum mít. Autíčka sice byla fajn, ale mě mnohem víc zaujala výstava Český betlém Davida Černého, který na četných bronzových plastikách znázornil zásadní události české historie.
No a jako poslední jsme navštívili zříceninu hradu Trosky, což je v Českém ráji povinnost, čemuž odpovídá i návštěvnost. Musím říct, že Trosky patřily spíše k těm slabším zážitkům, ale celkově to bylo moc fajn a je na co vzpomínat, když se teď zas nějakou dobu nikam nepodíváme.
