Těšila jsem se už od září, kdy jsme v první vlně koupili lístky. Čtyři dny bez dětí, dobrá hudba, super atmosféra a areál Dolních Vítkovic, který mě nepřestane fascinovat. Na festival jsme letos vyrazili počtvrté a podle mě je rok od roku lepší. To s sebou ovšem nese i menší zádrhel – lidí je tam jak psů. Několik dní předem hlásili, že čtyřdenní vstupenky byly vyprodány, takže bylo jasné, že to bude masakr. Nakonec ale situací, kdy mi to množství lidí fakt vadilo, nebylo tolik – v zásadě jen při snaze o použití WC.

Hned na uvítanou jsme si vystáli více než dvouhodinovou frontu u vstupu, protože čipování návštěvníků šlo zoufale pomalu. A i když jsme přišli s dostatečnou rezervou, začátek koncertu britské zpěvačky Birdy jsme poslouchali ještě před vchodem.

Hudební nabídka byla letos nabitá známými jmény, což je podle mě v důsledku kontraproduktivní. Člověk se nehne od hlavní stage, kde vystupují největší hvězdy, čímž utrpí méně známí, ale bezpochyby zajímaví interpreti na menších podiích. Viděli jsme sice plno svých oblíbenců, ale neobjevili jsme nic moc nového, což se mi na Colours vždycky líbilo asi nejvíc – že si výrazně rozšíříme své hudební obzory. Za mě nejlepší koncerty předvedli Imagine Dragons, LP, Aneta Langerová, Michal Hrůza s Janáčkovou filharmonií a Nouvelle Vague. Midnight Oil byli naprosto neuvěřitelní, přestože jejich hudba není úplně můj šálek, a abych nezapomněla, dost dobrá byla brněnská kapela Poletíme?. Naopak Norah Jones, na kterou jsem se hodně těšila, mě docela zklamala, i když po hudební stránce jí nebylo co vytknout. Její vystoupení bylo ale tak strašně unylé, že málokdo udržel pozornost až do konce.

Festival ovšem zdaleka není jen o hudbě. Kdo se chce nechat intelektuálně povznést, je pro něj připraveno mezinárodní fórum Meltingpot plné zajímavých přednášek a diskuzí. Nákupůchtiví jedinci také nepřijdou zkrátka, v areálu byly stánky téměř s čímkoliv od oblečení (i z druhé ruky) po knihy (i z druhé ruky). Je možné si zalézt na stěně, nechat se vyfotit na titulní stránku Reflexu, vytancovat či vyjezdit na kole přispěvek pro charitu, přispět na slony, tygry, nechat se namasírovat, otejpovat, absolvovat různé workshopy anebo se jen válet a pojídat či popíjet. Nabídka pokrmů je více než pestrá, ovšem je třeba mnohdy počítat s nadprůměrnými cenami za podprůměrné porce. Zkrátka pokud by chtěl člověk všechno stihnout, musel by se rozčtvrtit.

Co ale můžu doporučit všemi deseti, je prohlídka vysoké pece s Bolt Tower. Přestože nejsem typ člověka, co by se vyžíval ve zkoumání technických detailů fungování čehokoliv, musím uznat, že dovzdělat se ohledně principu získávání surového železa ze železné rudy mi nevadilo. Vybaveni apartními žlutými přilbami jsme byli vyvezeni skipovým výtahem do asi třicetimetrové výšky, odkud jsme již pokračovali samostatně, kam nám bylo libo (tedy v rámci zpřístupněných prostorů). Relativní novinkou je skleněná nástavba vysoké pece nazvaná Bolt Tower, na jejíž nejvyšší bod se jde po lehce adrenalinové lávce. Z osmdesátimetrové výšky je potom parádní výhled na Dolní oblast Vítkovic, Ostravu i Beskydy. Za 190 korun slušný zážitek, tuším, že jsme tam strávili skoro tři hodiny.

Úspěch každé akce pod širým nebem závisí na počasí. Letos bylo téměř do posledního okamžiku luxusní, i když jsme se svorně pekli ve vlastní šťávě. Zlom přišel v sobotu kolem šesti hodin, ale člověka 21. století vybaveného moderními technologiemi nemůže nějaká bouřka překvapit. Sledovali jsme bouřkový radar a zavčas obsadili drahocenné místečko v jednom z pivních stanů. Těsně před solidní průtrží, kvůli které byl i hudební program na chvíli přerušen, se stan naplnil k prasknutí. Za účelem posílení pocitu sounáležitosti byly zpívány tématické písně, třeba Prší, prší. Škoda jen, že kvůli bouřce musel jeden z mých oblíbenců – Nouvelle Vague zkrátit svůl koncert.

Přes veškeré výtky, které se píší různě v diskuzích, má festival opravdu co nabídnout a i když není dokonalý, užili jsme si jej na maximum. Snad nám to příští rok vyjde zas.

Pozn.: Jelikož je na Colours zakázáno vnášet pořádné foťáky, fotky jsou tentokrát požízeny mobilem, takže to nějak není ono.