Přírodní rezervace Torcal de Antequera se nachází ve vnitrozemí asi 30 km severně od Málagy. Z naší první základny – letoviska Nerja trvá cesta asi hodinu a čtvrt a protože to dle navigace po okreskách nebylo časově nijak výrazně delší, zvolili jsme trasu mimo dálnici. A dobře jsme udělali. Cestou se odkrývají nádherná panoramata, krajina je velmi členitá a stále je na co se dívat. Netřeba dodávat, že i jízda po silnicích nižších tříd je ve Španělsku komfortní. Žádné výmoly a podobné nástrahy.
Naše navigace El Torcal neznala, základ je ale dojet do obce Villanueva de la Concepción a dále se už držet ukazatelů. Asi čtyři kilometry před cílem je odstavné parkoviště, které ovšem není nikterak značené, o jeho existenci informuje několika řečmi hovořící mužík posílající celou svou pracovní dobu jedno auto za druhým zaparkovat o pár set metrů zpátky s tím, že návštěvníky dále vozí autobusy. Super job toto.
Je rozhodně lepší dorazit před desátou, parkoviště se rychle plní a čím později se dojede, tím dál se musí šlapat k autobusu a delší dobu na něj čekat (busy pendlují tři a naberou vždy lidi do plna, kdo se nevleze, čeká na další). Trochu nás zarazila venkovní teplota, auto ukazovalo 11 stupňů a foukalo jak blázen. Aby ne, když jsme se od moře vyškrábali do 1000 metrů. Lehce jsme zpanikařili, já klasicky byla naprosto nevybavena, naštěstí můj muž klasicky disponoval oblečením pro několik dalších osob, takže jsme na sebe navlíkli vše, co jsme našli, mimino nabalili do nosidla (kočár je tam k ničemu) a vyrazili na zastávku. Bus nás za euro na osobu (cena byla včetně zpáteční jízdenky) dovezl přibližně za 10 minut k návštěvnickému centru, které se nachází přímo uprostřed parku.
El Torcal je hojně navštěvován pro vápencové skalní útvary přetvořené erozní činností do pozoruhodných formací. Od návštěvnického centra vedou tři turistické trasy různé obtížnosti – zelená, žlutá a červená. Zelená je ta nejméně náročná, podle ukazatele by její zdolání mělo trvat 40 minut, my to šli asi dvě hodiny, protože jsme se kochali, fotili, svačili, uhýbali lidem, kteří to chtěli stihnout za těch 40 minut a hlavně dávali pozor, abychom se nepřerazili, protože se nejde po žádném pohodlném chodníčku, ale celý kilometr a půl se hopsá po kamenech. Žabky nebrat. Delší variantou je žlutá trasa trvající (papírově) dvě hodiny (tu bychom asi zvolili, kdybychom neměli děti), nejnáročnější je potom červená vedoucí na nejvyšší vrchol do výšky 1 339 m n. m. Park je významný také z hlediska výskytu různých rostlinných a živočisných druhů, rozhodně se vyplatí kouknout na oblohu, kde mohou kroužit orli či supi. Od roku 2016 je El Torcal zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Ještě mimo téma dodávám, že 1. května je státní svátek i ve Španělsku, což má za následek zvýšený výskyt Španělů v turisticky atraktivních lokalitách a zavřené obchody.
