Hrnčířský jarmark v Kunštátě je má oblíbená (a tím pádem v posledních minimálně pěti letech povinná) baboletní akce. Nevím, jak to pořadatelé dělají, že je většinou hezky, ovšem tentokrát se počasí obzvlášť vydařilo. Slunečný den sice vytáhne o to víc lidí, dětí i psů, ale pořád je to tak nějak snesitelné. Keramiku fakt můžu, a i když se v našem domě a na naší zahradě o keramické objekty už skoro zakopává, vždycky si něco dovezeme.

Navíc jsme naši letošní výpravu obohatili o návštěvu Jeskyně blanických rytířů v nedaleké Rudce. Jde o uměle vykutanou jeskyni, v níž původně čalouník Stanislav Rolínek vytesal do pískovce bájné blanické rytíře v čele se sv. Václavem na koni. Prohlídka bavila i Venouše (zejména obrovský lev střežící vchod do jeskyně měl úspěch), který ale neustále vyrušoval nějakými hodnotnými poznámkami stylem musím třicetkrát zopakovat „to je velký lev“, ať je to všem jasné. A protože mám v živé paměti doby, kdy jsem byla bezdětná a vyrušování malých dětí na prohlídkách mi lezlo neskutečně na nervy, je mi jasné, že toto byla na dlouhou dobu poslední památka absolvovaná zároveň s dítětem a průvodcem. No jo no, proč jsem si já bláhová myslela, že zrovna moje dítě bude tiché jako pěna…