Předevčírem jsme se vrátili z Andalusie. Bylo nám tam tak dobře, že se pořád nemůžu vzpamatovat z návratu a začít normálně fungovat. Plno jsme toho viděli a zažili, přesto už přemýšlím, kdy vyrazíme znovu, abychom donavštívili to, co jsme nestihli (a že toho je ještě tak na dvě dovolené).
Tento úvodní andaluský článek bude ryze o všem tom zařizovacím a organizačním balastu, bez kterého se dovolená neobejde, ale který je nezbytný pro to, aby se nakonec povedla. Začnu dopravou. To jsme si takhle s manželem jednoho zimního večera sedli a já ho začala přesvědčovat, že naše děti jsou už dostatečně zdatné na to, aby absolvovaly cestu letadlem. Trvalo několik dní, než to vstřebal a kývl. Během té doby sice námi vyhlídnuté letenky zdražili o pár desítek eur, ale nemělo cenu na něj tlačit, ať s tím rozhodováním pohne. Termínově jsme se upnuli na počátek května, protože dva dny volna navíc o státních svátcích byly lákavé. Vybrat destinaci také nebyla žádná věda, jih Španělska jsme měli v hledáčku už dlouho.
Nákup letenek proběhl překvapivě bez komplikací, takové kulišárny jako zvýšení ceny letenky, pokud tutéž poptávku zadám ve stejném prohlížeči pár minut po sobě, Ryanair už asi neprovádí. Takže jsme začali klikat – letenky pro dva dospělé, tříleté dítě a kojence. K tomu rezervaci sedadel, nějaké to zavazadlo (abychom toho měli na kusy co nejméně, vzali jsme dvě dvacetikilová zavazadla) a vyšlo nám z toho 690 EUR. Podotýkám, že jsme nakupovali tři a půl měsíce před odletem. K tomu jsme rovnou uzavřeli cestovní připojištění s pojištěním zrušení cesty, náhoda je blbec.
V momentě, kdy Ryanair získal naši emailovou adresu, začal nás spamovat mimo jiné s nabidkou zprostředkování pronájmu auta. To jsme si zase dali. Cena necelých 6 EUR na den byla vskutku lákavá, ale zdaleka ne konečná. K tomu nějaké pojištění za 77 EUR, které snad pokrývá naprosto všechno, což se záhy pozná, protože poslední den pobytu nám na kapotu vlítl pravděpodobně nějaký nerost a udělal do ní solidní díru. Dále 66 EUR za druhého řidiče a 66 EUR za každou dětskou autosedačku, což mělo za následek, že jedna sedačka letěla v rámci povoleného dětského vybavení zdarma s námi. Jelikož jsme chtěli na Gibraltar, naskočilo nám dalších 80 EUR za “out-of-Spain”. No a potom 30 EUR administrativní poplatek. O některých poplatcích jsme se dozvěděli až u přepážky (např. že poplatek out-of-Spain nejde koupit po dnech, ale musí se zaplatit na celou dobu půjčení), kdy už se s nimi nic moc nedá dělat. Mimochodem vyfasovali jsme fungl novou Fabii Combi.
Benzín stojí kolem 1,2 EUR za litr. My najezdili asi 1300 km se spotřebou cca 6 litrů na 100 km, takže nějakých 95 EUR za palivo.
Na některých španělských dálnicích se platí nemalé mýtné. My se zpoplatněným úsekům zdárně vyhýbali, protože pokud člověk vyloženě nespěchá, dá se obvykle použít alternativní cesta zdarma. Takže nás mýtné celkově vyšlo na přibližně 10 EUR. Výši mýtného je možné zjistit na dálničním webu.
Další nikoliv nevýznamnou položkou našeho rozpočtu bylo parkovné. Obvykle jsme svůj dočasný vůz zanechávali v garážích poblíž centra, přičemž výše parkovného se zpravidla počítá v řádu několika centů za minutu. Když ovšem strávíte ve městě skoro celý den, docela to naskáče a třeba v Málaze jsme za celodenní parkování nechali 18 EUR, v Rondě za 4 a půl hodiny 7,50 EUR.
Bydlení jsme hledali jako vždy přes booking.com. První půlku pobytu (tj. pět nocí) jsme strávili v Apartamentos Turísticos Fercomar v letovisku Nerja. Jedna noc za velmi dobře vybavený dvouložnicový apartmán nás přišla na 66 EUR. K tomu 10 EUR denně za parkovné v hotelové garáži. Na dalších pět nocí jsme se přesunuli více na západ do letoviska Alcaidesa. Apartmán v resortu Vista Real byl krapet hůře vybavený (bez trouby, pračky, žehličky, zato měl dvě koupelny), navíc jsme jej obývali s ne příliš příjemnými spolunocležníky – početnou kolonií mravenců. Cena byla stejná. Nutno dodat, že v letovisku kromě golfového hřiště nebylo zhola nic. V jediném obchodě se dalo sehnat jen to nejnutnější, společenské vyžití obstaralo pár restaurací a nebylo ani moc kde se projít.
Tolik tedy formality a ceny, další články už budou o tom, co se dá v Andalusii navštívit.
