Prvních devět kyperských nocí jsme měli základnu v místě nazvaném Cyprus Glamping Park poblíž vesnice Agios Theodoros mezi Limassolem a Larnakou. Nebyl to úplně dobrý tah, neboť v okolí bylo jedno velké NIC. Pěšky se nedalo dojít nikam, bez auta bychom si neškrtli, lépe řečeno bychom se tam ani nedostali. Na druhou stranu jsme nemuseli mít strach vypustit kluky víceméně bezprizorně ven, protože jsme se nacházeli v něčem velmi vzdáleně se podobajícím kempu, kdy si majitelé na své rozlehlé zahradě vybudovali několik dřevěných chatek, které pronajímají turistům.

Na Kypru se dá podnikat spousta rozličných aktivit. My začali typicky kypersky – velbloudy. V Camel Parku u obce Mazotos lze nakrmit velblouda, projet se na velbloudovi, pohladit si velblouda, potom je tam pár dalších zvířat, na kterých se nejezdí, a spousta lákadel pro děti (většinou placených) jako různá autíčka, vláčky, houpadla apod. Z dětského pohledu jsme dovolenou nemohli zahájit lépe, i když na hrb sednout odmítly.

V každé druhé kyperské dědině je nějaká vykopávka, těžko lze navštívit všechny. Co ale rozhodně stojí za návštěvu, je archeologické naleziště v Kourionu. Kourion býval nejmocnější městský stát na Kypru a jeho poloha a rozloha tomu odpovídají. Rozkvétající město ovšem srovnalo se zemí ničivé zemětřesení. Největším lákadlem je zrekontruované antické divadlo z 2. století př. n. l., nádherné mozaiky v Eustoliově domě a dechberoucí výhledy. Naleziště je opravdu rozsáhlé, takže projít ho celé je docela výkon. My jsme ještě předtím absolvovali nedalekou Apollonovu svatyni, navíc šíleně foukalo, takže nám záhy děti začaly stávkovat a viděli jsme tudíž jen zlomek.

Dalším bodem zájmu byla (dle průvodce) tradiční kyperská vesnice Lefkara ležící v kopcích asi 20 km ve vnitrozemí. Dle mého byla až moc turistická, samé stánky se suvenýry, v tomto případě s krajkou a stříbrnými soškami. V postranních uličkách mimo hlavní turistickou zónu to ale bylo pěkné.

No a konečně Limassol, druhé největší kyperské město, z něhož jsme viděli mnoho dětských hřišť a zoologickou zahradu. Bylo naplánované, že začneme zoologickou a potom se příjemnou procházkou po pobřežní promenádě pomalu přesuneme do centra a zkoukneme nějakou památku. Realita byla taková, že v zoologické, která měla být malinká (takže na chvilku), jsme strávili dvě hodiny, promenáda je plná dětských hřišť, z nichž každé jsme museli vyzkoušet, zmrzlina byla taky nutnost, takže hrad, v jehož kapli se ženil Richard Lví srdce, jsme nestihli. Na druhou stranu mě zrovna ten den dost potrápila pátá nemoc (jo, ta dětská nemoc, která na dospělé leze jen výjimečně, a která mi víc než týden znepříjemňovala dovolenou různými stěhujícími se neduhy), takže jsem byla ráda, že je od děcek pokoj a za Richardem holt pojedeme jinam. Proto taky z Limassolu nemám skoro žádné fotky, i když procházka kolem moře (pominu-li hřišťové zastávky) byla super.

Jinak co se týká pláží, tak jednoznačně nejlepší, kterou jsme na jihu navštívili, byla Alaminos Beach.