Měla to být velká romantika. Já s manželem jen sami dva, děti ponechány doma napospas prarodičům, léto, sluníčko, lázně, hotel s wellnessem, kde se každý večer v baru hraje na piano. Nežijeme ovšem v ideálním světě, takže můj muž záhy zalehl do postele s neidentifikovatelnou chorobou a po zbytek pobytu nevylezl. A pokud vylezl, byl mátoha. A tak jsem po Varech korzovala většinou sama.

Ubytovaní jsme byli v hotelu Dvořák, který se nachází poblíž Grandhotelu Pupp a je pro pobyt ve dvou jak dělaný. Hotel je to opravdu na úrovni, vybaven bazénem a saunami, s pokojíčky jak ze škatulky, naprosto luxusními snídaněmi a když na to přijde, je vhodný i ke stonání.

Hned první den jsme se ještě ve dvou vydali do lesů nad lázně k rozhledně Diana, ke které se dá buď vyfunět pěšky, nebo za 60 korun vyjet lanovkou. Nahoře se nachází stylová výletní restaurace, mini zoo a Motýlí dům se stovkami nádherných motýlů. Je to moc pěkné výletní místo s krásnými výhledy na město. Zpět do lázní jsme šli kolem ikonické sochy Kamzíka, odkud už se můj drahý víceméně plazil rovnou do postele. Já posléze vyrazila do lázní ochutnávat léčivé vody a na promenádní koncert.

Druhý den jsem se vydala na prohlídku Císařských lázní – ve své době nejluxusnějšího lázeňského domu ve Varech, který se dnes nachází v zoufalém stavu, ale zrovna minulý týden jsem četla, že se začíná s rekonstrukcí. Potom jsem sedla na autobus a nechala se zavézt do Doubí. V Doubí je jediná zajímavost, a to Vánoční dům, což je takhle v srpnu opravdová raritka. Vánoční expozice zahrnuje prodejní výstavu vánočních dekorací a vánoční muzeum s povídáním o Vánocích a výstavou historických ozdob. Vedle toho se ve Vánočním domě nachází početná sbírka plyšových medvídků, kterých tam v době mé návštěvy bylo kolem 12 000. Z Doubí jsem se zpět do Varů dostala pěšky lesem po jedné z četných značených tras, k rozhledně Diana to bylo asi 5 kilometrů.

Následující den jsme se pokusili o výlet do Jáchymova a okolí očíhnout hornické památky nedávno zapsané do seznamu UNESCO. Skončilo to docela fiaskem, protože do Štoly č. 1 mě nepustili kvůli nevhodné obuvi a k Věži smrti v Horním Žďáru jsme se taky nedostali. Na docela nenápadné brance visí cedule s emailovou adresou, na které se mají objednávat návštěvy, ovšem na odpověď jsme čekali do dalšího dne, kdy už jsme mířili domů. Jáchymovské lázně nás taky moc nezaujaly, ale bylo to hlavně tím, že jsme byli otrávení předchozími nezdary a mému muži stále nebylo nadvakrát. Vrátili jsme se proto do Karlových Varů, kde zrovna probíhaly závody v triatlonu a i když tento sport jde naprosto mimo mě, bylo zajímavé pozorovat ten šrumec kolem.

Co napsat na závěr? Jak známo, Karlovy Vary už dávno nejsou české lázně, mnohem víc než ruština však byla slyšet němčina. Ceny jsou tam vyšší než v Praze, takže posezení u kávičky se cenově blíží vydatnému obědu. Na druhou stranu jsou všechny domy (až na Císařské lázně a hotel Thermal, což je hodně velká obluda) krásně opravené a člověk se tam potkává s luxusem na každém kroku. Bohužel onen luxus cílí na úplně jinou než českou klientelu, takže když jsme promluvili česky, měla jsem neodbytný pocit, že se k nám chovají tak nějak přezíravě.