Korutany jsou protkané cyklostezkami nejrůznějších obtížností. I když jsou všude hory, najdou se i trasy s téměř nulovým převýšením, tedy ideální pro nás. Jednou z nich je Drávská cyklostezka podél řeky Drávy (Drau). Výlet jsme zahájili zběsilým balením, abychom stihli vlak z Villachu. Když jsme dojeli k nádraží, zjistili jsme, že s parkováním je to tam nějaké prapodivné (byly tam nějaké garáže i venkovní parkoviště, vše placené) a my neměli čas zjišťovat, kde a za kolik můžeme odložit auto. Takže jsme se operativně rozhodli dojet na další zastávku vlaku do vesnice s názvem Puch. Tam jsme pár metrů od zastávky našli vhodné parkoviště a jali se odmontovávat kola z nosiče, když k nám dorazil docela sympatický pán s tím, že tam rozhodně parkovat nemůžeme, protože soukromé parkoviště k hotelu. Náš zoufalý výraz (vlak měl jet za necelých 10 minut) ho ovšem přesvědčil, aby nás tam na těch pár hodin nechal. Nutno podotknout, že kromě nás a jednoho vozíku pro koně zelo parkoviště prázdnotou.

Takže jsme ten vlak nakonec stihli a za asi 20 minut vystupovali ve Spittalu. Od nádraží jsme to vzali trochu oklikou přes centrum města, kde není nic extra, ale v parku mají velké hřiště, takže klasicky hodina zdržení. Prvních asi 10 km cyklostezky není nic moc. Nejprve se jede městem, řeka nikde, načež následuje asi tříkilometrový úsek v těsné blízkosti dálnice (řeka stále nikde), což mi teda vůbec nevyhovovalo, protože auta svištěla na náspu pár metrů nad našimi hlavami. Když už jsme se ale konečně k té řece dostali, byla to až do Puchu idylka a vše, co bylo předtím, bylo zapomenuto.

Cyklovýlet třetí a na této dovolené poslední jsme podnikli k Faaker See. Autem jsme dojeli do městečka Egg am Faaker See, odkud jsme vyrazili po cyklostezce kolem jezera ve směru hodinových ručiček. Nutno podotknout, že začátek se nám úplně nepovedl. Výlet jsme absolvovali den poté, co u Faaker See skončil Europian Bike Week, takže všude byl šílený frmol, protože se sklízely stánky, pódia a společensky unavení harleyáři. Docela nás také překvapilo, že z cyklostezky okolo Faaker See není vidět Faaker See. A jelikož jsme se snažili projet ten úsek plný kamionů, lidí a motorek co nejrychleji, nepátrali jsme nijak po tom, kudy se k tomu jezeru dostat. Bohužel nebylo možné ani držet se cykloznaček, takže jsme ke všemu ztratili cyklostezku.

Poté, co jsme ji konečně našli, následovala terénní vložka. Když jsme se škrábali (pěšky, vyjet se to fakt nedalo) po těch šílených kamenech do kopce, docela jsme pochybovali, jestli jsme se zase neztratili, protože se nám nechtělo věřit, že to, po čem lezeme, je značeno jako cyklostezka. S tím jsme se v Rakousku ještě opravdu nesetkali. Po sjezdu do Villachu jsme se napojili opět na Drávskou cyklostezku a zanedlouho se převlékali do plavek u Silbersee. Nedá se říct, že by voda byla bůhvíjak teplá, ale kousli jsme to a aspoň chvilku v ní pobyli. Po koupání jsme byli už docela zbití, a to nás to “nejlepší” teprve čekalo – dvoukilometrové stoupání zpět k autu po docela frekventované cestě, kolem níž byl naštěstí chodník, takže jsme se s tím nemazali a jeli/šli po chodníku. No abych to shrnula, až na ten bídný začátek a konec to byla docela fajn vyjížďka :-).

Jinak po těch relativně nemnoha kilometrech, co jsme v Rakousku pojezdili, jsme učinili závěr, že s koly, co nemají motorek, jsme tady za exoty.