S manželem nejsme bůhvíjak zdatní lyžaři. Sjedeme kopec, ale sjezdové lyžování pro nás nikdy nebyla prioritní aktivita, v zásadě nás to moc nebaví, alpské sjezdovky známe jen z fotek a když už jsme vyrazili v zimě do kopců, tak běžkovat nebo chodit. Potom jsme si pořídili děti a vše je, zdá se, jinak. Pod stromečkem jsme předloňské Vánoce oba našli výbavu a po patnácti letech obuli lyžáky.

Když byly Vašíkovi čtyři (tj. předloni), přifařili jsme se k mojí kamarádce a její dceři, které tráví na horách obvykle půlku zimy, a vyjeli do Jeseníků. Tam jsem Vášu svěřila na dvě individuální hodiny instruktorovi a už nebylo cesty zpět. Lyžování je pro něj top sport a když něco děťátko tak moc baví, musí to bavit samozřejmě i rodiče…

Nemám jakékoliv ambice učit své děti lyžovat. I tak jsem pro štěstí své starší ratolesti přinesla velké oběti. Nejen zmiňovaný pobyt v Jeseníkách jsem absolvovala s oběma kluky, přičemž onu zimu Víťovi nebyly ještě ani dva. Takže já stála s miminem pod kopcem a Vašík se pokoušel ovládnout lyže buď s instruktorem, nebo s mou kamarádkou, případně jezdil do zblbnutí na dětském vleku. Obdobný scénář měla i loňská zima, to už se do toho ale občas vložil můj muž a sjížděl s Vašíkem kopce on. Po mnoha takto strávených hodinách můžu hrdě říct, že starší dítě lyžuje a lyžuje rádo.

Za měsíc budou čtyři Víťovi. Absolvoval letos tři hodiny s instruktorem a pomalu začíná tušit, co ty lyže dělají. Bohužel to má jeden háček – moc ho to nebaví. Takže každá jízda je těžce vydřená, protože když už krucinál jedem na ty hory a jinde se sněhu letos evidentně nedočkáme, tak na ten kopec prostě půjde! Tak sice šel, ale musí se to prokládat jízdou na lopatě, tubingem a podobnými aktivitami. To Václava ze sjezdovky nejsme schopni dostat.

Co se námi odzkoušených sjezdovek týče, dost nás limituje, že žijeme na jižní Moravě. Takže sem tam odpoledne po práci zajedeme do Hodonína a loni jsme párkrát vyrazili do Němčiček, ale ty nás teda moc nenadchly. Jednou jsme se o víkendu vydali do Olešnice a nikdy více. Půlka Brna je v Olympii a druhá v Olešnici. Ale ve všední den po práci bych tomu dala ještě šanci, protože to je asi nejlepší areál v okolí. Když jsme u rodičů v Opavě, sem tam zamíříme na Vaňkův kopec. Jeho hlavní výhodou je fakt, že je za humny, což je kompenzováno docela šílenými cenami. Ale na takové dvouhodinové protáhnutí těla na lyžích to není špatné.

Na hory jezdíme zásadně do Jeseníků. V Ramzové je dobrá lyžařská školka, ale tak na první postavení na lyže, protože se učí prakticky na rovince. Jinak pokud nemáte zaplacenou hodinu s instruktorem, je vstup do dětské sekce zakázán. V nedaleké Ostružné v Jonas parku je to pro děti naopak fajn, dětský park je vybaven kratším lanem a delším pásem, takže trochu samostatnější dítě je možné dozorovat z podkopce.

Obdobně jsme to řešili na Lázeňském vrchu v Lipové – lázně, kde je takový kratší cvičný kopeček s pomou. Naopak Ski centrum Miroslav nás neoslovilo vůbec, protože zaprvé se tam nedá dostat autem, jen skibusem a zázemí auta nám opravdu scházelo, a zadruhé tam s malým nelyžujícím capartem můžete tak maximálně koukat na zaparkovanou rolbu.

Letos jsme vyzkoušeli Skiareál Kunčice, kde se nám hodně líbilo, vyžití pro děti ovšem obnáší kromě dětského vleku jen dobrý kopec pro bobování. Ale až Víťa začne jezdit na velkých sjezdovkách, určitě se tam ještě vrátíme. No a za nás absolutním vítězem je zatím Skiareál Kraličák – několik sjezdovek různých obtížností a výborný dětský park ve Stříbrnicích. Co není až tak obvyklé, dítě do 7 let jezdí zdarma.

Vašíkovi jsme letos zařídili o jarních prázdninách lyžařský příměšťák s Lemurem s tím, že to jeho ježdění zase po nějaké době zkontroluje a případně zkoriguje instruktor. Jezdili denně z Brna na Fajtův kopec a podle reakcí ostatních dětí bych řekla, že to byla fajn akce. Z našeho děcka se těžko dostávají jakékoliv informace, natož emoce, navíc mělo dvoudenní zdravotní pauzu po horečce, ale z kusých náznaků bych řekla, že si to docela užil.

To je v kostce shrnutí našeho lyžařského snažení. Vašík jezdí obstojně, s Víťou jsme teprve na začátku. A koketujeme s myšlenkou, že příští rok konečně vyzkoušíme ty Alpy.