Jsem lovec památek UNESCO. Pokud se některá nachází poblíž místa našeho pobytu či pohybu, čímž myslím do dvou hodin jízdy, musím ji navštívit. Toto ovšem dlouhou dobu neplatilo u Litomyšle vzdálené od naší vsi něco přes hodinu a půl. Po letech planých řečí, že bychom měli jet a kdy pojedem a proč opět nejedem, jsme se jednu srpnovou neděli sbalili a vyrazili.

Zaparkovali jsme v sousedství zámeckého areálu na ulici Jiráskova, což bylo docela štěstí, protože parkovacích míst je zde nemnoho. Naše první kroky směřovaly k zámku, nejvýznamnější památce, která spolu s přilehlými hospodářskými budovami a zahradou tvoří jedinečné renesanční sídlo zapsané v roce 1999 právě na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zámek je výjimečný sgrafitovou výzdobou fasády, za návštěvu bezpochyby stojí i interiéry, zejména unikátní zámecké rodinné divadlo z roku 1797. My s ohledem na přítomnost batolete ve skupině prohlídku interiérů odložili na neurčito.

V zámeckém areálu se nachází bývalý pivovar, kde se v rodině hraběcího sládka v roce 1824 narodil jako 11. dítě skladatel Bedřich Smetana. Expozice ve Smetanově rodném bytě připomíná období skladatelova dětství, přičemž je zde umístěno i několik originálních předmětů, které Smetana používal (asi spíše v dospělosti, neboť šlo o brýle a psací stůl). Expozice je přirozeně velmi kontaktní a interaktivní, jak to dnes musí být. Ovšem když jsem se snažila naši prohlídku zpestřit hrou na piano, prohodil můj muž něco v tom smyslu, že se Smetana musí v hrobě obracet.

Pokročili jsme tedy dále. Po krátké prohlídce piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže z první poloviny 18. století jsme se kolem pomníku Aloise Jiráska dostali do centra města, tedy na téměř půl kilometru dlouhé Smetanovo náměstí. Zde jsme naznali, že je načase pozřít oběd. Pro tento účel jsme si vybrali restauraci s poetickým názvem Slunce. Interiér již tak poetický nebyl, zejména odér linoucí se ze záchodků bych s chutí oželela, nicméně jídlo i ceny v pohodě.

Smetanovo náměstí je lemováno historickými domy, z nichž mnohé poskytovaly střechu nad hlavou slavným osobnostem (kromě rodiny B. Smetany zde bydleli Alois Jirásek či Božena Němcová). Velká část náměstí se může pyšnit dochovaným podloubím, které se zde nazývá podsíně. Samozřejmě nesmí chybět pomník Bedřicha Smetany. Od náměstí jsme se vydali směrem ke Smetanovu domu a k řece Loučná, kde na zrekonstruovaném nábřeží přišla řada i na našeho malého společníka. Zdejší dětské hřiště mělo úspěch.

Přes Toulovcovo a Šantovo náměstí jsme se dostali do Klášterních zahrad, kde jsme si každý našli to své. Já obdivovala sochy Olbrama Zoubka a výhled na město, mužské osazenstvo se vyvalilo na nakrátko sečenou travičku, která našemu lezci poskytovala téměř neomezený výběh.

Litomyšl je kouzelné město a já se zde rozhodně ještě chystám, neboť v mém kulturním plánovači nemůže chybět Smetanova Litomyšl. Pro teď je ale podstatné, že jsme si mohli odškrtnout poslední památku UNESCO v ČR.