První den našeho benátského výletu začal v docela brzkých ranních hodinách, jelikož jsme ani ne v půl deváté vystoupili z vlaku. Rovnou z nádraží jsme zamířili k hotelu, kde jsme si chtěli uschovat zavazadla. Hotel jsme záměrně vybrali asi 10 minut chůze od nádraží, protože trasu nádraží-hotel jsme hodlali absolvovat několikrát. Na hotel Ca’ San Marcuola nemůžu říct křivého slova. Poloha super, pokoj čistý, snídaně slabší, ale to je v Itálii normální, a ubytovali nás už v těch devět ráno, takže jsme se mohli na chvíli natáhnout na normální postel a trochu zkulturnit.

Záhy jsme vyrazili na zastávku místní hromadné lodní dopravy nazývané vaporetto. V plánu byl benátský hřbitov a ostrovy Murano a Burano. Lodní bus tím směrem odplouvá v docela krátkých intervalech ze zastávky Fondamente Nove. Jelikož jsme chtěli hodně jezdit, zakoupili jsme celodenní (tj. 24-hodinovou) jízdenku za 20 EUR. Cestou na Murano loď zastavuje na ostrově San Michele, kde se nachází benátský hřbitov. Rozhodně doporučuji zde vystoupit. Hřbitov je názornou ukázkou toho, jak efektivně pracovat s nedostatkem místa. Navíc se tam nevyskytují téměř žádní turisti, což v těchto končinách je naprosto nevídaný úkaz.

Po asi hodině jsme pokračovali na ostrov Murano, který je vyhlášený sklářskou výrobou. Ze skla lze pořídit cokoliv od miniaturní figurky po megaobří lustr. Určitě je lepší skleněný suvenýr koupit na Muranu než v Benátkách, ceny jsou o dost příznivější. Jinak toho na ostrově až tak moc není, takže jsme se přesunuli na zastávku Murano Faro, odkud jsme se narvanou lodí dopravili na ostrov Burano. To, že vaporetta jezdí přeplněná, je jejich obecná vlastnost. Většinou to moc nevadí, ale zrovna plavba z Murana na Burano trvá asi půl hodiny (zpět do Benátek pak skoro třičtvrtě) a to už je dost dlouhá doba na to, aby nohy pěkně bolely.

Burano je takový pozitivní ostrov. Teda byl by, kdybychom tam neklepali kosu, protože se zatáhlo a začalo dost foukat a my akorát vyhlíželi, kde bychom se ohřáli u horkého čaje. Ale jinak domečky (původně rybářské) hrají všemi barvami, sběrači suvenýrů mohou svou sbírku rozmnožit o typickou buranskou krajku, atmosféra je zde poklidná, taková dovolenková.

Cestou z lodi do hotelu jsme v supermarketu pořídili večeři – grilované kuře, které jsme ještě zatepla zpucovali v posteli. No zvířata. A jelikož bylo docela brzy, nejbližší zastávka vaporetta od hotelu asi 50 kroků a celodenní jízdenka v kapse, rozhodli jsme se, že si dáme romantickou večerní plavbu po Kanálu Grande. No kdyby nebyla zima jak na Sibiři, tak by to třeba i klaplo, ale to se fakt nedalo. Takže na náměstí San Marco jsme strávili čas na dvě fotky a valili do tepla do postele.