Květnové svátky u nás patří dovolené. Letos se k tomu přidaly ještě Velikonoce a bylo z toho krásných 20 dní volna, z nichž 17 jsme strávili na Kypru. Myslím si, že jsme ho poznali poměrně důkladně a zde jsou důvody, proč se tam podívat.
1. Nádherná příroda
Kypr je ostrov, jehož břehy omývá to nejtyrkysovější moře, jaké jsem zatím v Evropě viděla. K tomu se na mnoha místech přidávají kamenné útesy v různých částech ostrova různě barevné a o nespočet kochacích míst je postaráno. Kypr je ostrov hornatý, nejvyšší vrchol má přes 1900 m. n. m. a pohoří Troodos nabízí řadu chodících tras, takže uspokojí i milovníky horské turistiky. A jaro na Kypru, to je pastva pro oči, protože ostrov hraje všemi barvami.
2. Krásné pláže, úžasné moře
Pro plážové povaleče je Kypr ráj. Na výběr jsou zde pláže oblázkové i písečné různé délky, vybavení a tím pádem i zalidnění. My byli na plážích (kromě Nissi v letovisku Agia Napa) vždy prakticky sami, takže nemůžu referovat, jak to na nich vypadá v sezoně, ale myslím si, že i v létě si tady každý najde svůj životní prostor, pokud opustí ta nejvyhlášenější letoviska. Moře v květnu bylo velmi osvěžující (nějakých 19 stupňů), takže co se koupání týče, jaro není úplně ideální. Rodiče malých dětí určitě ocení pozvolný vstup do vody, méně už sem tam se vyskytující vlny. Bylo pár dní, kdy jsme kluky do moře pustit nemohli a dokonce i jeden, kdy jsme se neodvážili ani my. No a jelikož jsme táhli šnorchly, bylo fajn, že moře je docela obydlené – potkali jsme řadu rybek, kraby, krevety a medúzu, která už ovšem byla KO.
3. Milí lidé
Kypřani jsou ochotní, srdeční a velmi úslužní. Stokrát poděkují, a to i za to, že Vám můžou uklidit hotelový pokoj nebo přinést oběd. Všichni se usmívají, což není divu, já bych se taky usmívala mít k dispozici 300 slunečných dnů v roce. Mnohokrát se nám stalo, že se s námi dali do řeči, zejména je zajímalo, odkud pocházíme, ovšem těžko říct, z jakého důvodu se na to ptají, zda z prosté zvědavosti, nebo si nás zaškatulkovali podle očekávané výše spropitného.
4. Pohodová doprava
Na Kypr jsme letěli s Ryanairem linkou Bratislava – Pafos. Letenky jsme koupili velmi levně, takže jsme se všichni čtyři včetně zavazadel a dvou autosedaček (které letěly v rámci dětských letenek zdarma, díky čemuž jsme ušetřili 120 EUR za jejich půjčení) s cenou vlezli do 9 000 Kč.
Jelikož jsme Kypr chtěli procestovat víceméně celý (tu jižní část) a hromadná doprava v odlehlejších oblastech prakticky nefunguje (autobus jsme potkali jen v Pafosu), vypůjčili jsme si vozidlo. Důležité je, že na Kypru se jezdí vlevo! Z toho jsme měli asi největší obavu, ale musím říct, že po pár stech kilometrech jsme si zvykli :-). Auta z půjčoven mají červené registrační značky, takže místní ví, na koho si mají dát pozor. Pohonné hmoty stojí přibližně tolik, co u nás, poplatky za použití dálnice žádné. Maximální povolená rychlost na dálnici 100 km/hod., mezi obcemi 80, mnohdy ještě snížená na 65, takže každá vyjížďka je zároveň i vyhlídková. Řidiči jsou ohleduplní, tolerantní, žádní divočáci, troubí málokdy, prostě jezdit na Kypru je pohoda.
5. Angličtina Kypru vládne
Je dobré se alespoň zhruba seznámit s historií Kypru. Vzhledem k tomu, že do roku 1960 byl součástí Velké Británie a od roku 1961 je členem Commonwealthu, není překvapivé, že se tam jezdí vlevo a že většina cedulí, popisů a značek je vedle řečtiny i v angličtině (nebo jen v angličtině), takže není vůbec problém se zorientovat jak na cestách, tak v obchodech či v jídelním lístku v restauracích. Vedle toho každý (jako fakt každý) tady hovoří anglicky, většinou na velmi dobré úrovni. Je to sice taková kyperská angličtina, ale domluvit se dá vždy a všude.
6. Kousek historie na každém rohu
Kypr byl osídlen již ve 2. tisíciletí př. n. l. Od té doby ho dobyl, kdo jel zrovna kolem, takže památky jsou zde velmi různorodé, od významných antických vykopávek, přes zříceniny středověkých hradů, po nádherně zdobené byzantské kostelíky v pohoří Troodos. Bouřlivé to na ostrově bylo ještě relativně nedávno. Od roku 1983, kdy severní část ostrova byla obsazena Tureckem, je ostrov rozdělen zelenou linií hlídanou jednotkami OSN a přechod mezi jižní a severní částí patřil (alespoň pro mě) k nejzajímavějším momentům celého pobytu.
7. Děti vítány
Kypřani děti milují. Jakmile někam vlezete s dítětem (čím menším, tím lepší), přestávají Vás vnímat a komunikují už jen s ním. V restauracích jsou běžná dětská menu, na každém rohu hřiště, několik zoologických, aquaparky. Rozhodně není problém poskládat program tak, aby dítě bylo spokojeno. My ho skládali, aby byli spokojeni na střídačku jakž takž všichni, takže v momentě, kdy jsem vyslovila, že půjdeme na vykopávky, dostali osypky chlapci, a když se z dětských úst ozvalo nadšené zvolání “Hřiště!”, dostali jsme tik do oka my dospělí.
8. Výborné jídlo
Ryby, ryby a zase ryby. Potom grilované maso všeho druhu, pizza, burgery a špagety. Kvanta zeleniny a ke všem jídlům hranolky. To je velmi zjednodušeně základ jídelního lístku většiny restaurací. Nabídka sice není až tak pestrá, ale až na pár výjimek jsme si vždy pochutnali, mnohdy se nacpali k prasknutí, protože porce bývají obrovské, a ceny jsou snesitelné. Na rybí talíř ve vesničce Latsi budu dlooouho vzpomínat. 🙂
Takže jeďte na Kypr, nebudete litovat.