Jižní Morava má plno předností, ale jeden nesporný hendikep – chybí tady hory. Takže když chce člověk chodit po kopečkách, musí si vystačit s menším kalibrem. Třeba s Pavlovskými vrchy.

Náš výlet (který mimochodem proběhl v půlce července, já na tom psaní budu muset fakt zamakat) jsme zahájili procházkou v kouzelné vinařské obci Pavlov. Vinařské domy, sklípky, kostelík, nad obcí zřícenina hradu Děvičky, to vše korunováno výborným obědem v Penzionu Florián. No idylka. Když jsme pozorovali vlaštovčí hnízda na kostele sv. Barbory, odchytil nás postarší pán, který zpoza okna svého domku číhá na kolemjdoucí a zve je k sobě domů, kde se chlubí kvetoucími kaktusy a tím, že se u něj točil film Bobule (nebo seriál Vinaři, teď si nejsem jistá). Děti se mohly podívat na kuřata a malé králíky, což bylo fajn, nicméně bylo těžké se pána zbavit. A nevím, jestli je vhodné o hřbitovu napsat, že je hezký, ale ten pavlovský opravdu je.

Následoval přesun do Klentnice a malý výšlap k Sirotčímu hrádku a na Stolovou horu, což je procházka dlouhá asi tři kilometry. Volně přístupná zřícenina hradu z přelomu 13. a 14. století se nachází na skalním útesu, takže je potřeba k němu trochu šplhat. Je to ale moc pěkné místo a určitě stojí za návštěvu. Přes plochý vrchol Stolové hory, odkud je nádherný výhled, a po dřevěných schodech mezi vinicemi jsme se dostali dolů k silnici vedoucí zpět do Klentnice.

Uznávám, nebyla to žádná megatúra, ale o to zas až tak nešlo. Hlavně že jsme si po nějaké době opět užili krásy Pálavy.