S naším tříletým hošíkem je poměrně těžké strávit poklidný víkend doma. Dítě se dříve či později začne nudit a být neskutečně otravné, takže je lepší je někam vyvézt. A abychom zabili dvě mouchy jednou ranou, tj. aby se dítě zabavilo a my také něco poznali, zvolili jsme tentokrát Žďár nad Sázavou. Při příjezdu jsme byli překvapení, že je všude plno aut, horko těžko jsme hledali místo k zaparkování a směrem k zámku mířily davy lidí. Jali jsme se tedy zjistit, co se tam děje, přičemž nám u vchodu bylo sděleno, že zde probíhají Dny otevřených zahrad, kdy bylo možné po celý víkend navštívit jinak veřejnosti nepřístupné prostory. Přehodnotili jsme tedy naše plány a vydali se do útrob zámeckého areálu. Dost času jsme strávili hned na I. nádvoří, kde měli místní dobrovolní hasiči vystavenou svou techniku a Vašík tudíž mohl prozkoumat hasičská vozidla z různých časových období. Po procházce zahradami a potomkově hysterickém záchvatu poté, co jsme mu zakázali sednout na hřbet sochy jelena nacházející se před vstupem do Prelatury, jsme se raději vypravili na Zelenou horu prohlédnout si památku UNESCO – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Kostel je dílem slavného architekta Jana Blažele Santiniho – Aichela. S osobností Santiniho je spojeno několik dalších žďárských památek, které jsme přes pokročilou hodinu toužili vidět, takže jsme ještě v podvečer absolvovali část NS Okolo Zelené hory vedoucí kolem Bránského rybníka a dvou Santiniho staveb – Hospodářského dvoru Lyra a Dolního hřbitova. Domů jsme jeli krajně uchození, ale opět o příjemné zážitky bohatší.