Každý rok mě překvapí, jak brzy hustopečské mandloně rozkvétají. Nejinak tomu bylo i letos, a to prý rozkvetly o celých 12 dní později než loni. Ovšem jak se tak dívám na stránky Hustopečí, oficiálním rozkvétacím dnem byl stanoven 30. březen. A my tam byli už 28.! To znamená, že jsme neviděli všechny květy! No nevadí, příští rok pokvetou zas. 🙂
Vašíka jsme natěšili na rozhlednu (Víťovi je zatím jedno, kam se veze, o to je to jednodušší), protože u zvířat na ranči Valkýra jsme se tentokrát příliš nezdržovali – cíl zněl jasně: jedeme fotit mandloně. Zaparkovali jsme až za Předním rybníkem, ať to máme co nejblíž (cesta od hustopečského hřbitova je sice kratší, ale o to příkřejší, pro kočár nic moc), a směle vyrazili na Starý vrch k prvnímu mandloňovému sadu. Rodinu jsem nechala válet se pod rozhlednou na dece a vyrazila s foťákem mezi stromky. Když jsem se po třičtvrtě hodině vrátila, obličej mého manžela naznačoval, že jsem to s dobou odloučení krapet přehnala. Jenže co čekal? Snad jsme jeli fotit mandloně! Na Starém vrchu jsme setrvali téměř do západu slunce, takže první sad byl toho dne nakonec jediný. Musím říct, že vydat se za květy v pracovní den byl velmi dobrý nápad, lidí tam bylo poskrovnu a rozkvetlé stromy, nádherné počasí a bzučící včely byly úplný balzám na duši. Škoda, že všechnu tu idylku značně narušovala auta svištící po nedaleké dálnici.
