Ráda navštěvuji hřbitovy. Možná by z toho zkušený psycholog o mně vyvodil nějaký nelichotivý závěr, ale fakt je ten, že ta klidná atmosféra mi prostě vyhovuje. Navíc hřbitovy jsou děsně fotogenické.

Na návštěvu vídeňských hřbitovů jsme měli pár hodin, což je velmi málo, protože samotný Centrální hřbitov je obrovský – 2,5 km², přes 300 000 hrobů. Začli jsme něčím komornějším – sousedním zvířecím hřbitovem. Jako taky máme psa, máme ho rádi a až nám umře, budeme velmi smutní. Ale že bych naší čubě nechala vytesat na mramorový náhrobek nápis “Byla jsi slunce našeho života” a chodila jí tam na dušičky klást kytice, to zas teda ne. U některých hrobečků opravdu zůstával rozum stát.

Centrální hřbitov mě nadchnul, i když jsme z něj viděli jen velmi malou část. Šli jsme po hrobech slavných – místo svého posledního odpočinku zde mají např. skladatelé Beethoven, Brahms, Strauss, zpěvák Falco nebo rakouský Karel Gott Udo Jürgens. Nutno říct, že hřbitov je na návštěvníky z řad veřejnosti náležitě připraven. U brány č. 1 se nachází obchod se suvenýry, v němž lze za euro pořídit tištěnou mapu hřbitova. Poblíž je možné navštívit Muzeum pohřebnictví, ale tam jsme teda děti netáhli. Po hřbitově jezdí okružní autobusová linka, kterou jsme rádi využili k návratu, když kluci začali lehce protestovat. Jinak je zde možné bloumat hodiny a nachodit kilometry, což plánuju někdy zrealizovat, ale chce to s sebou buď větší nebo žádné děti. Na oběd doporučuji restauraci Zentral kousek od první brány, ovšem je docela pravděpodobné, že tam zrovna bude probíhat nějaká pohřební hostina.