Plánovat výlety podle toho, jestli tam může kočár, případně řešit, že i když to podle všeho vypadalo, že tam může kočár, najednou nejde jet dál, už nás po čtyřech letech přestalo bavit. A tak jsme si zapůjčili batoh na mimino. Za účelem řádného otestování nového zavazadla jsem se vypravila na menší túru po okolí Rozdrojovic.

Z Rozdrojovic jsem se vydala přes Trnůvku do obory Kuřim, kde jsem se záhy ztratila. Nechápu, jak se mi to povedlo, svědomitě jsem následovala  turistické značky, které ovšem najednou zmizely. Můj telefon, jehož GPS ukazuje s přesností asi půl kilometru, mi moc nepomohl, tak jsem chvíli bloudila, přitom vyplašila stádo poklidně se pasoucích daňků, ale nakonec zdárně dorazila k dílčímu cíli – poutnímu místu Tři kříže nad Chudčicemi. Ke kamenným křížům vede z Chudčic křížová cesta z roku 1858, z níž jsem absolvovala tu nejkrkolomější část. Na rozcestníku U Tří křížů jsem se vydala směrem k přehradě, což byl docela nezáživný kus cesty. Na lávce pod hradem Veveří jsme se s Víťou občerstvili, zjistili, že u hradu Veveří konečně postavili nové přístaviště, které zdá se nemá více než deset schodů (oproti dosavadnímu stavu výrazné zlepšení), a pokračovali po červené kolem vody. Po asi dvou kilometrech se odbočuje na velmi nenápadnou stezku značenou žlutou barvou, která vede do kopce zpět do Rozdrojovic. Je ale pohodlnější pokračovat ještě necelý kilometr a odbočit na širokou neznačenou lesní cestu, kterou následně žlutá trasa protíná, čímž se dá vyhnout nepříjemnému prodírání se habrových houštím.

Celkem jsme ušli 11 km. Výlet to byl vydařený, jen ten náklad na zádech byl neskutečně těžký a ke konci už jsem sotva dofuněla. Chce to trénovat, holt pro někoho, kdo nenesl pořádný batoh na zádech léta, je patnáct kilo silný kalibr.