Koncem května se zdálo, že se vracíme do normálu. Hotely začaly zase ubytovávat turisty a Dny otevřených dveřích na Pražském hradě byly dostatečné lákadlo, abychom vyrazili na víkend do Prahy. Z páteční popříjezdové procházky z Václavského náměstí na Karlův most jsem byla unešena. U orloje stálo tak 20 lidí, Karlovou ulicí se dalo projít zcela volně, Karlův most poloprázdný.

V sobotu ovšem přišlo vystřízlivění. Už přeplněná dvaadvacítka nás měla varovat, že onen geniální nápad navštívit všechny atraktivity Pražského hradu zdarma bude mít více lidí. Takže když jsme dorazili na narvaná nádvoří, bylo zřejmé, že toho moc neuvidíme. Před každým vchodem stála fronta minimálně na hodinu a veškeré mé pokusy vystát aspoň jednu z nich byly mým mužem tvrdě potlačeny. Takže Pražský hrad příště a za prachy.

Jak zpráskaný pes jsem se nechala odtáhnout na oběd (restaurace U Pivrnce výborná), kde jsme záhy vymysleli alternativní plán – kolem Lorety na Nový Svět, na který jsem kolikrát narazila na Instagramu, ale dosud tam nebyla naživo. Nový Svět je malebný kout nedaleko Pražského hradu, kde potkáte hrstku lidí a dostanete se do takové poklidné nálady. Navíc je tam super dětské hřiště, nedaleko něj kavárna, takže o zábavu bylo rázem postaráno. Když se chlapci dostatečně vyblbli, měli jsme pro ně nachystáno překvapení ke Dni dětí – návštěvu obřího kolejiště v Království železnic.

Na neděli jsme dětem naslibovali vycpaná zvířata a breberky v nálevu v Národním muzeu. U vstupu do muzea jsme sice narazili na ceduli, že otevřená je pouze historická budova, nicméně kdo mohl tušit, že k vidění je jen a pouze ta budova. Ano, opravené to mají krásně, ale na to děcka fakt neutáhnu a když jsme chodili z jedné prázdné síně do druhé a pochopili, že nic dalšího než architekturu toho dne obdivovat nebudeme, vyvolalo to akorát zklamání a rozčarování. To se opravdu chodí do muzea ještě rok a půl po znovuotevření koukat na zrekonstruovaný barák? Jako náhradu jsme vymysleli Mořský svět, ale po návštěvě obdobných podniků ve Vídni a Vratislavi nás to tam nějak nezaujalo. Za půl hodiny jsme zkonstatovali, že je to docela slabota, a s krajně nedobrou náladou jsme se odebrali k domovu. Nicméně jsem připravena dát Praze a zejména Národnímu muzeu, které nám nevyšlo už podruhé, další šanci.