Chřiby na kole byly v plánu delší dobu, došlo na ně ale až 16. října, kdy jsme konečně naznali, že máme po létě tak natrénováno, že s naší nemalou zátěží zvládneme i hory (i když takové malé). Předpověď hlásila krásný a teplý podzimní den, ale i když nejvyšší vrchol Chřibů má pouhých 587 metrů, jsou to přece jen hory, takže když jsme zaparkovali u Lesního penzionu Bunč, zjistili jsme, že není úplně nejtepleji a taky slunce někam zalezlo. Takže žádný krásný a teplý, ale naprosto normální nevlídný podzimní den. Ale když už jsme sbalili rodinu, kola a svačiny a ujeli skoro 100 km, tak už jsme prostě museli vyrazit.

Nejprve jsme zdolali Brdo, na jehož vrcholu stojí nejvyšší kamenná rozhledna na Moravě. Výhledy by byly zajisté skvostné, pokud by ovšem byl krásný a teplý podzimní den. My neviděli nic kromě nejbližších lesů. Poté jsme pokračovali přes samotu Vlčák a obec Salaš do Velehradu. Jelikož jsme ubírali výškové metry, dosahovali jsme slušné rychlosti, což se v daném počasí projevilo značným tepelným diskomfortem. Naše první kroky ve Velehradě mířily tudíž do místní vyhlášené cukrárny Jako doma, kde jsme zahřáli útroby teplými nápoji. Nevýhodou vyhlášených podniků je to, že v nich bývá narváno a když dorazíte později odpoledne, tak můžete jen smutně koukat na téměř prázdné vitríny se zákusky. Nicméně před desetikilometrovým stoupáním zpět na Bunč bylo potřeba doplnit energii, takže jsme zbaštili aspoň to málo, co zbylo.

Do Velehradu se samozřejmě nejezdí za účelem zteče cukrárny, ale rozjímat na nejvýznamnějším poutním místě u nás. My bohužel opět neodhadli časovou náročnost výletu, takže jsme klášter s bazilikou prošli jen v rychlosti a vyrazili přes Modrou do kopečka zpět k vozidlu. S přibývajícím šerem klesala teplota ještě níž, nad Modrou začalo navíc solidně foukat, já byla u konce svých sil a dva kilometry před cílem jsem to vzdala. S dětmi jsem zaparkovala u cesty a čekala, až ten zdatnější z nás (tj. manžel) vyfuní k autu a dojede pro nás. Pravda nebyly to úplně příjemné chvilky takhle potmě s drobotinou v lese, ale mi už bylo (téměř) všechno jedno.

Nicméně poučení z této výpravy máme – Chřiby jsou nádherný kout s luxusními cyklostezkami, kde je toho plno k vidění, takže rozhodně vyrazíme zas.