Na Velikonoční neděli bylo extrémně hnusně – asi 5 stupňů, vítr jak blázen a pršelo. Ráno jsme se rozhodli, že Varšavu toho dne opustíme a vydáme se radši krapet jižněji. Co jsem ale chtěla ještě bezpodmínečně navštívit, byla historická čtvrť na pravém břehu Visly, Praga. Praga byla původně samostatné město, k Varšavě byla připojena až koncem 18. století. Tato oblast je někdy nazývána varšavským Bronxem, dříve zde prý bylo opravdu nebezpečno a ještě nyní některé ulice (např. část Ząbkowské a hlavně Brzeska) nevypadají vůbec vábně. Zato mají atmosféru. Původní domy zůstávají většinou neopraveny, jsou opatřeny bezpečnostními záchytnými deskami, aby kolemjdoucím nepadaly na hlavu rozličné předměty, cihlami počínaje a odpadky konče. Všude je špína, člověk musí dávat pozor, kam šlape, nahlédnutí do nejednoho dvora nabízí poměrně smutný pohled na to, v jakých podmínkách dnes mohou lidé prakticky v centru polského hlavního města žít.

Praga má ovšem i druhou tvář. Postupně se stala centrem street artu, působí v ní řada umělců, kteří oživují opuštěné továrny, nachází se zde (údajně) nejlepší kluby a bary ve Varšavě. Jako dobrý počin mi přišlo otevření Muzea vodky v bývalé fabrice na vodku, bohužel o Velikonoční neděli (jako většina dalších památek) bylo zavřené. Nejstarší tržiště ve Varšavě, Bazar Różyckiego, jsme taktéž zkoukli jen zpoza brány. Zajímavou dominantou je Národní stadion zbudovaný pro účely fotbalového Eura 2012. Praga určitě stojí za návštěvu, je to tak trochu jiná (někdo říká ta pravá) Varšava.

Z Pragy jsme se vrátili zpět do hotelu trochu se ohřát, vyzvedli kufry a auto a vydali se na jih. K Varšavě bych řekla tolik, že nám prostě nevyšlo počasí, za což samozřejmě Varšava nemůže. Myslím, že jet tam někdy na jaře, byl by to úplně jiný zážitek, už jen proto, že musí být docela fajn půjčit si tam kolo a projet aspoň část města na kole (cyklostezky tam jsou všude a půjčovací kola také).