Usmálo se na nás štěstí a s manželem jsme dostali propustku na 4 dny vycestovat bez dětí. Ke všemu to bylo v půli března, kdy máme výročí seznámení, letos 15 let. To vyžadovalo pořádný kus romantiky, takže Řím nebo Benátky, protože v našich zeměpisných šířkách mělo být nějaké divné počasí. Abychom maximálně efektivně využili přidělený čas, zvolili jsme jako způsob dopravy noční vlak z Vídně. Do Říma byly jízdenky megadrahé, tím pádem bylo rozhodnuto.
Cesta vypadala následovně: autem (zpáteční vlak z Brna by stál pro dva lidi 1400, což se nám zdálo nějak moc) jsme dojeli do Vídně, vůz zanechali v parkovacím domě P+R Aderklaaer Straße (cena parkování 3,60 EUR za den) a na Wien Hauptbahnhof jsme se přepravili za 20 minut metrem. Na nádraží jsme povečeřeli v indickém fastfoodu a přestěhovali se do nočního vlaku ÖBB Nightjet. Jelikož jsme jízdenky kupovali den předem (cena se pohybuje nahoru s blížícím se datem odjezdu), taky to nebyla žádná levnota (zpáteční cesta ve čtyřlehátkovém kupé pro dvě osoby 7 000 Kč), ale za tu fůru ušetřeného času to stálo. Vlak odjížděl v devět večer a po osmé ráno jsme vylézali jak vyorané myši na Venezia Santa Lucia. Pravda, spaní nebylo nic moc, přece jen nejsme zvyklí, že se nám postel hýbe, navíc vlak šíleně vrzal, ale pohled na italské slunce v Benátkách vše vykompenzoval.
Toto byla moje první zkušenost s nočním vlakem a postřehy jsou takové, že rozhodně doporučuji připlatit si 10 EUR za osobu za čtyřlehátkové kupé místo šestilehátkového. Lepší je ležet dole, nahoru se dost blbě leze, my měli cestou do Benátek horní lehátka a bylo tam tak málo místa, že jsme si nemohli sednout. Cestou zpět to bylo lepší, nahoře víc místa, ale jelikož jsme v kupé jeli sami dva, leželi jsme dole. Asi hodinu před příjezdem do cíle se podává snídaně – housky s máslem a džemem a čaj či káva. Jinak lístky jsme kupovali přímo na stránkách ÖBB a řekla bych, že nákup byl docela intuitivní. Vlak má tři varianty, jak prožít noc – na sedadlech (přirozeně nejlevnější), na lehátku (couchette) a na lůžku (to už je skoro jak v hotelu). Myslím, že lehátko bylo docela snesitelné a poměr cena/výkon uspokojivý.
Takže abych to shrnula, už vymýšlím, kam bychom zase takhle přes noc jeli. Pokud by to ale mělo být s dětmi, tak bych ještě počkala do příštího roku, pro tříletého caparta to asi ještě úplně není.