Ke konci roku se nám zadařilo podniknout ještě jeden delší (tj. bezdětný) výšlap, dokonce se nám poštěstilo ho naplánovat na den, kdy bylo naprosto luxusní počasí. Výchozím bodem bylo Smetanovo náměstí v Adamově, odkud jsme prošli velice romantickým průchodem polozbořeného obchoďáku, pokračovali přes sídliště, kolem nevábných garáží, až jsme se konečně vnořili do lesa. Adamov je opravdu hodně zoufalý kout a vánoční výzdoba vedle těch ruin, kterými je město poseté, tento dojem jen umocňuje.
Vysoko nad Adamovem stojí Alexandrova rozhledna, náš první cíl. Výstup k ní je hodně zahřívací, je třeba zdolat 250 výškových metrů. Ale výhled je krásný, Adamov jako na dlani, tušit bylo v oparu i Brno. Od rozhledny jsme po vrstevnici pokračovali do Babic a dále do Křtin, před nimiž jsme ještě uhnuli k jeskyni Výpustek, u které je nyní možné kouknout jen přes zavřenou bránu na vstupní budovu.
Křtiny, to je hlavně poutní kostel Jména Panny Marie, monumentální barokní stavba vybudovaná podle návrhu Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Byli jsme příjemně překvapeni, že byl otevřený, takže jsme mohli obdivovat nádhernou freskovou a vánoční výzdobu. Před kostelem jsme se jali vydat zpět k Adamovu, ale lehce jsme se zarazili u rozcestníku, na němž bylo uvedeno, že do Adamova je to ještě 10 kilometrů. To úplně nekorespondovalo s mým plánem na celkových 13 km ani s tím, že za dvě hodiny měla být tma. Zkrátka jsem se při plánování trasy těžce pomýlila, ale k našemu velkému štěstí za 10 minut jel autobus, takže jsme dosti nezáživný asi pětikilometrový kus cesty absolvovali busem.
Vystoupili jsme nedaleko kultovní jeskyně Býčí skála a Josefovským údolím došli zpět do Adamova. Cestou jsme ještě zvládli zabloudit, když jsme místo turistických značek sledovali Křtinský potok, načež jsme došli k místu, kde potok zaplavuje chodník. Vracet se nám nechtělo, protože před námi bylo posledních asi 50 metrů před vstupem do civilizace, tak jsme se nějak pokoušeli toto kritické místo zdolat. Můj muž byl samozřejmě úspěšnější, dal to bez ztráty kytičky, mi podjela noha a vyválela jsem se v blátě. Zakončení hodné pravého turisty.
