Když jsme vymýšleli, co s načatým víkendem, volba padla na Znojemské historické vinobraní. Ještě jsme tam nebyli, a když tam jezdí taková kvanta lidí, tak to musí být super počin. Ihned po příjezdu do Znojma vyvstal první problém – kde zaparkovat. Všechna myslitelná i nemyslitelná parkovací místa obsazená, kroužili jsme dobrých 20 minut, než jsme nakonec umístili vozidlo na jediné místo v takové zapadlé uličce. Naštěstí kousek od jedné ze vstupních bran, která se navíc nacházela nejblíž k Masarykovu náměstí, kde byl nejnabitější program. Na náměstí jsme došli zároveň s Janem Lucemburským (fakt fešák), takže jsme tak akorát stihli jednu z hlavních atrakcí – vystoupení jako že středověk na hypermoderním podiu ozvučeném desítkami repráků přenášené na dvě obří velkoplošné obrazovky. Docela pěkné to bylo, ale po ¾ hodině už nudilo. Snaha o sehnání nějakého relativně zdravého jídla vyšla vniveč, tak jsme zamířili do nedalekého parku, kde však náš potomek zmerčil kolotoče, takže nebylo vyhnutí. Ale něco za něco – na kolotoč půjdeme až po absolvování koncertu zpěvačky Lenny, na kterou jsme se docela těšili. No a musím uznat, že byla výborná, dokonce i náš introvertní synek pařil jak pominutý, čímž poměrně slušně bavil okolo sedící a stojící diváky. Kolotoč si tedy tentokrát zasloužil, byť při placení se nám protočily panenky (80 korun za jednu jízdu na „kačerech“ pro dvouleté dítě a doprovod… no je vidět, že jsme na kolotočích drahnou řádku let nebyli a krapet jsme zaspali dobu).

Do večerního koncertu Pavla Šporcla jsme se už jen tak motali mezi stánky a jednotlivými náměstími. Nutno zmínit, že na HISTORICKÉM vinobraní se dá sehnat snad vše od ťamanských nudlí po prostěradla a ručníky, ale hlavně je to samozřejmě o víně a burčáku, takže je naprostá marnost tam jet těhotná autem s batoletem (návrat v brzkých hodinách nutný). Ale příště budeme poučenější…