V Kroměříži jsme byli ještě jako bezdětní, což mi připadá tak neskutečně dávno, že už si ani nepamatuju, jaké to bylo (co jsme vlastně dělávali takhle o víkendu, když jsme neměli děti?). Čtyřnohého člena rodiny jsme nechali doma, Kroměříž není právě dog friendly. A ještě jsme se domluvili s prarodiči, že si s nimi dáme rande, takže na dvě děti jsme byli dokonce čtyři, což už je slušný poměr.

Naše kroky směřovaly nejprve do Zrcadlového bludiště na Velkém náměstí, kde jsme se slušně vyřádili i my dospělí a Vašík si z něj odnesl dvě boule, ačkoliv jsme se mu snažili vysvětlit, že rozumnější je hledat průchod bludištěm rukama, nikoliv hlavou. Potom jsme strávili příjemné chvíle v Podzámecké zahradě, která je co do různých objektů, zákoutí, vodních ploch, květinových záhonů i zvířecích obyvatel hodně pestrá a můžete tam nachodit kilometry, aniž by byla nouze o nějaký atraktivní bod zájmu. Například pokud máte štěstí jako my, můžete pozorovat pávy v korunách stromů (fakt jsem netušila, že pávi sedávají ve větvích). Na zámku jsme vydechli v kavárně nad výbornými koláčky, které jsme následně (téměř) spálili na 206 schodech vedoucích na zámeckou věž. Nakonec jsme zamířili do Květné zahrady, která je po předloni dokončené rekonstrukci k nepoznání, přestože takhle brzy v květnu v ní toho ještě moc nekvete. Na relativně malé ploše je zde k vidění kromě precizně zastřižených živých plůtků i několik fontán a kašen, skleníky, Holandská zahrada, Pomerančová zahrada, Rotunda s Foucaultovým kyvadlem, labyrinty a v neposlední řadě Kolonáda se 44 sochami antických bohů a historických a mýtických postav.

Kroměříž je krásná (jak píšou na webu, je to město podmanivé krásy) a kdo sbírá návštěvy památek zapsaných na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, má dalšího bludišťáka :-).