Konečně máme jaro a s ním plno elánu do výletování podpořeného náhlým shozením za posledních devět měsíců nabraných kilogramů (a že jich nebylo málo). Pravda v uplynulých týdnech nebylo o čem psát, můj stav už mi nedovoloval dopravit se dál než na nákup, ale 20. března jsme vyrazili na "výlet" do Vyškova, ze kterého jsme si dovezli dalšího cestovatele – syna Vítka, a sotva jsem se dala trochu dohromady, vydali jsme se na první poporodní rodinný výlet do Hustopečí.

Absolvovali jsme část Mandloňové stezky, ovšem bez výšlapu k mandloňovým sadům a rozhledně, na což jsem ještě neměla odvahu ani kondici. Zato jsme potkali nepřeberné množství domácího zvířectva, které je k vidění podél červené turistické trasy – pro děti ráj a také zdroj poznání, protože jsme zrovna měli štěstí a mohli se kouknout, jak se dojí kráva. Tentokrát jsme tedy došli pouze k Přednímu rybníku, k mandloním vyrazíme zase příště, stejně už prý byly téměř po odkvětu.

Během této procházky jsem ale narazila na zásadní problém – máme-li s sebou dvě děti (z toho jedno na odrážedle, takže pekelně rychlé) a našeho labilního kokršpaněla, není kapacita pro focení, což je zřejmé z galerie. Budeme na tom muset zapracovat…