Jednou v srpnu se v hlavě mé drahé matinky zrodil geniální nápad – 10. prosince vystoupí v Pardubicích José Carreras, u toho musíme být. Inu proč ne, v Pardubicích jsme ještě nebyli, tak jsme promptně koupili lístky. Jak se říká, spěchej pomalu, pár dní nato začali inzerovat jeho květnový koncert v Brně, ovšem už nebylo cesty zpět, Ticketportal se svých těžce vydělaných peněz jen tak nevzdá. Takže advent v Pardubicích…

Ubytování jsme objednateli v hotelu Mrázek v samém centru města. Hotel byl v pohodě, slušný poměr cena/výkon, měla bych asi jen dvě drobné výhrady – hotel není bezbariérový a naše koupelna byla tak miniaturní, že se na umyvadlo nevešlo ani mýdlo, kteréžto muselo spočívat na splachovači od záchodu. Na druhou stranu na Pernštýnském náměstí jsme byli za pět minut.

Z Pardubic jsem byla nadšená. Historické centrum je plné malebných zákoutí, úzkých uliček (za mě jednoznačně vede Pod Sklípky) i honosných měšťanských domů, nechybí zámek ani zajímavosti moderní architektury. Přitom vše se dá zvládnout během jednoho dne. My se vydali podloubím z Pernštýnské ulice směrem k Wernerovu nábřeží a kolem kostela sv. Bartoloměje do městského parku a k zámku. Na zámeckém nádvoří jsme se seznámili s místními mazlíky – trojicí ochočených pávů a odebrali se na Pernštýnské náměstí, toho času obohacené o adventní stánky. Škoda jen, že jsme se nemohli projít po zámeckých valech, mohutném opevnění vybudovaném kolem zámku koncem 15. století, vede na ně totiž několik desítek schodů. S trochou námahy jsme dostali kočár do sklepní restaurace Namaste, kde jsme si nacpali břicha výbornými indickými pokrmy, a pokračovali dále k Zelené bráně. Ve věži je instalovaná expozice Kronika města Pardubic, takže během výstupu na vyhlídku je člověk vcelku zábavnou formou vzděláván. Přímo u vchodu do věže je “zašitá” Čokoláda Café Bajer – moc pěkná kavárna s moc dobrými věcmi. Po takové dávce historie a kalorií jsme ještě proběhli třídu Míru, hlavní obchodní tah, kde mě zaujala kromě další Café Bajer, k níž patří kouzelný dvorek, Machoňova pasáž z 20. let minulého století. Na neděli jsme potom měli naplánovanou procházku podél Labe, soutok s Chrudimkou a automatické (Winternitzovy) mlýny, bohužel počasí nám nepřálo, takže jsme za vydatného deště jeli domů. Mimochodem bez perníku. Překvapení roku – na adventních trzích v Pardubicích nekoupíte Pardubický perník!

A ještě pár slov ke koncertu. Bylo to pěkné, to zas ne že ne, ale osobně jsem byla lehce zklamaná, což asi bylo dáno tím, že jsem očekávala extra výkon legendy, ale nějak jsem pozapomněla, že legenda pár dní před pardubickým vystoupením oslavila sedmdesátiny a holt věk se ošálit nedá. Takže výkon Carerrase byl takový vlažný a odtažitý, publiku neřekl ani slovo, o adventu bych čekala, že aspoň popřeje pěkné Vánoce. Jeho mexická spolupěvkyně Rebeca Olvera jej z mého pohledu zpěvem zastínila. Nezazněla žádná operní hitovka, druhá polovina koncertu potom byla už pouze vánoční a já prostě jela na operu, ne na koledy.